Od první písemné zmínky po rok 1940
Středověk
První polovina 20. století
V okolí Brodu se nacházela hlavní a nejbohatší ložiska rud východně od města v prostoru mezi
Sázavou a potokem Bělou. A tak ve 13. stoletím vzniklo na tomto území řada hornických osad.
Řada z nich neměla ovšem dlouhé trvání. A tak vznikla i osada na soutoku dvou potoků tzv. Macourov.
Osada Macourov leží u Havlíčkova Brodu v území, které bylo ve 13. století osidlováno německými horníky.
Proto nejstarší doklady pro naše místní jména mají také ráz německý: Macerouwe - Macerova niva.
Vzhled osad, založený slovanskými nebo německými osadníky, byl rozdílný. Obytná stanovení
v německých osadách stála jednotlivě a porůznu, nemajíce souladné uspořádání, často s
průčelími obrácenými k jedné světové straně. V českých vesnicích bylo připojováno obydlí
k obydlí. Seskupena byla pak v kruh nebo okolo cesty vedoucí vesnicí. Řady se uprostřed oddalovaly
a činily náves, kde býval kostelík, hřbitov nebo rybník, často i několik, které sloužily
k napájení dobytka.Kolem roku 1240 se ujal důležitého úřadu hejtmana nad čáslavským krajem po svém otci
Jindřichu, bývalém purkrabí budyšínského, pan Smil, sídlem na hradu Lichnici u Čáslavi.
Podle obyčeje vládnoucího tehdy mezi českou šlechtou změnil i Smil původní české jméno na
Lichtenburg a psal se "z Lichtenburka". Hlavní zřetel obracel ke stříbrným dolům v okolí
Německého Brodu, Přibyslavi, Bělé a Šlapánova.
Aby zvětšil výnos z těchto dolů i z pozemků okolo nich, z velké části ještě ladem ležící,
zakládal nové rudné jámy a přiváděl do zdejšího kraje německé osadníky, kterým buď zakládal
nové osady nebo rozšiřoval stávající slovanské.
Zakládání osad na statcích pána z Lichtenburka řídil německobrodský rychtář Wernher.
Byl to zajisté muž vážený a vynikající, když pan Smil jej učinil kmotrem svých synů.
Pro zásluhy daroval jemu a jeho manželce Gotliebě dne 2. prosince 1265 vesnici Macourov
20. století
Obec rozložena jest v údolí na mírném svahu českomoravské vysočiny, v jednom celku s jedním názvem.
Katastr obce měří 326 ha. Obec má 152 obyvatel. Dle náboženství jsou všichni římsko- katolíci,
národnosti české. Živí se polním hospodářstvím a chovem hospodářského zvířectva.
Vedlejším zaměstnáním je tesařství a tkalcovství, které provozují chalupníci.
Výška nadmořská zde činí zde 545 m.n.m. Poloha jest příznivá, chráněna před severními větry.
Podnebí jest dosti chladné, zima trvá od října do dubna. Na polích a lesích zdržuje se zvěř.
Není ji mnoho, výhradně zajíci, králíci, koroptev, zřídka objeví se srnčí.
V obci jest celkem 20 stavení. Zdejší usedlosti jsou rolníku a domkářů.
Statky jsou úplně uzavřené, stodoly jsou v blízkosti ostatních budov.
Okna jednotlivých stavení jsou z větší části do návsi. Stavba budov je zděná.
Na domku čp.4 je umístěn zvonek. Kryt budov je většinou lepenkový, doškový a šindelový.
Málo taškový. Na návsi před čp. 1 je obecní rybník, který užívají všichni občané společně.
Studny nacházejí se v usedlostech jednotlivých hospodářů. Stavba začínala od západu což patrno
podle čísel domovních. Hospodáři byli: František Štaidl čp. 1 (dnes Šteidl),
František Kamarád čp. 2 (dnes rodina Chmelíková), Jaroslav Zich čp. 3 (dodnes),
Václav Beránek čp. 4, Jaroslav Prokeš čp. 5 (dodnes), Jan Janáček čp.6, František Staněk čp. 7,
Václav Joukl čp. 8 (dodnes), obecní domek čp.9, panská hájovna čp. 10 ( Antonín Krčál - hajný),
panský dvůr čp. 11, Jan a František Ronovský, František Ondráček čp. 12, Josef Málek čp.13,
(dnes rodina Čeplová, ale změnilo se popisné číslo na 14), František Špinar čp.14, Jan Hausfátr čp 15
(dnes Hausvater), Václav Kučera čp. 16, František Špinar čp. 17, František Joukl čp. 18,
pazderna Prokšova čp. 19, pazderna Zichova čp. 20. Tito veškeří majitelé jsou buď prvními
nebo druhými hospodáři toho rodu na zmíněných usedlostech. Pouze na statku u Prokešů jsou v paměti tři hospodáři.
Škola
V místnosti na statku dvora bratří Josefa a Františka Ronovských byla zřízena škola.
Vyučovalo se v ní od roku 1905 až do roku 1911, kdy byla zrušena, jelikož místnost
neodpovídala zadaným zákonným předpisům. Po zrušení byla snaha o postavení budovy školy,
ale ke stavbě nikdy nedošlo. A tak byla nařízena docházka do školy v Žižkově Poli.
Kam se chodilo do 70 let až do 5 ročníku. Po zrušení školy v Žižkově Poli začali
chodit macourovští žáci do školy v České Bělé (kam chodili po 5. ročníku). A žáci
z Žižkova Pole do Přibyslavi ( kam chodili po 5. ročníku).
Samostatnost obce
Obec Macourov tvořila s obcí Cibotínem jednu politickou obec.
I záležitosti obecní samosprávy, byl Macourov jako osada,
a proto byly řešeny na obecním úřadu v Cibotíně. V roce 1912 došlo
k rozdělení obcí. Prvním starostou byl Jaroslav Prokeš, který převzal
administrativu z obce Cibotín. Obec je podřízena okresní správě v Německém Brodě.
Pošta a zdravotnickým střediskem spadá obec pod obec Českou Bělou.
Tato historie je jen pahýl. Pokus o syntézu historie Macourova je možnost stáhnout ZDE
